Mnozí lidé považují za jednu z největších relaxací práci na zahradě. To platí zvláště pro ty, kteří žádnou nemají. Nejčastěji mají totiž poměrně naivní a romantickou představu o tom, jak to vše probíhá. A jistě, vypěstovat z malého semínka celou rostlinu, nebo například plod, který pak můžeme sníst, to zní velmi pěkně. Ukazuje se však, že skutečnost není ani zdaleka tak růžová, jak by se mohlo zdát. Jistě, na začátku to často vypadá dobře. Pečlivě připravíme záhon, zasadíme semínka a očekáváme, že brzy zapustí kořínky. Ovšem, jak už to, tak bývá, situace jen málokdy bývá tak příznivá, a musíme se připravit na to, že zažijeme mnohá zklamání, a to už od začátku.
Situace se jen málokdy vyvíjí tak, jak bychom si přáli. Prvním nepřítelem je samo počasí. Pokud na jaře zasadíme, a teplé počasí způsobí brzké vyklíčení, je to jen málokdy příznivé. Jak ukázalo například zrovna letošní jaro, vždy mohou přijít náhlé mrazíky, které vše, co se ocitlo nad zemí, spálí, a mnohdy i kořínky. Část rostlin něco takového nepřežije, a tak můžeme nakonec zjistit, že nám vyrostla jen půlka zasazených semen, nebo i méně. A to je teprve první stádium. Dalším problémem, který se často objevuje, jsou nejrůznější škůdci a choroby.
Nejběžnější jsou slimáci, avšak zapomínat bychom neměli ani na mšice, houby či plísně. Ty mohou napadnout naše rostliny v podstatě kdykoliv, a způsobí nám další ztráty. A není nic horšího, než přijít k záhonku a zjistit, že jej máme napaden. Ani to však není vše. I když to vše zvládneme, stále jsou zde další potíže, které můžeme mít. Proto není zahradničení až tak relaxující, jak by se mohlo zdát. O spojení s přírodou ani nemluvě. Nebudete se tedy rozhodně cítit tak dobře, jak očekáváte. Jistě, budete mít úrodu, avšak budete nejspíše přemýšlet, zda za všechnu tu dřinu vůbec stála.