Já si myslím, že mobilní telefon je už úplně všední. Že mobilní telefon používá úplně každý. Nebo vy znáte někoho, kdo nemá vůbec mobilní telefon? Tedy samozřejmě, když vynecháte malé děti. I když tedy ano i některé malé děti už mají mobilní telefon. A to za předpokladu, že tohle nevadí rodičům. To znám, ale některé lidi, kteří třeba ani svým patnáctiletým dětem nedovolí mít mobilní telefon. Jedna taková rodina bydlí vedle nás. Mají dvě děti. A kdybyste viděli, jak své děti vychovávají, tak byste si mysleli, že je to jako někde ve vězení anebo v kostele? Děti nemůžou nikam jít vždy, když je zveme k nám na nějakou rodinnou oslavu, anebo na dětskou oslavu, tak bohužel jít nemohou.
Rodina se bojí, že prý děti budou jíst nezdravá jídla. Nebo že budou sedět u televize nebo hrát počítačové hry? Anebo moje děti jim budou ukazovat mobilní telefon. Co je na tom špatného ukázat mobilní telefon? Když jsem se potom zeptala jejich matky, tak ona říkala, že drží od techniky a elektroniky opravdu co nejdále. Nejdéle a co nejdéle to půjde? Já chápu, že někdy tohle je opravdu zlo. A to hlavně, když děti jsou na tom závislé. Ano také znám některé děti, které jsou závislé na mobilním telefonu anebo na počítači. Tohle je potom velice smutné. Nejlepší je, když dětem nastavíte hranice.
Třeba že ho můžou mít tři hodiny denně. Já si myslím, že tři hodiny denně by absolutně nikoho nezabili. Já vím, že i tohle někdo nechce, ale když rodiče řeknou, že mají nulovou toleranci na techniku a mobilní telefony, tak zase tohle musím brát v potaz. Nemůžu přece nikomu nutit, aby svým dětem dal mobilní telefon, i když tedy já osobně si nedokážu představit, že by moje desetileté děti neměly vůbec mobilní telefon. Mám dvojčata a všechno dělají spolu. A na Vánoce dostali právě k osmým narozeninám mobilní telefon, chytrý smart telefon. Ten si přály.