My lidé si potřebujeme za všech okolností vydělávat dost peněz. Vydělává si je tedy každý, kdo je toho schopen, a kdo toho schopen není, ten aspoň pobírá nějakou tu formu dávek či důchod. Ale to je někdy málo, to někdy vůbec nestačí k tomu, aby jeden vedl to, čemu se říká důstojný život. A tak se v mnoha případech hodí i nějaká ta půjčka navíc. Protože i když se touto získávají další peníze pouze na omezenou dobu, přijde to často vhod. Člověk získá díky půjčce peníze, které postrádá, může tedy zaplatit všechno, co potřebuje zaplatit, a jedinou odvrácenou stránkou takových půjček je pak to, že musí dlužník takto získané peníze zase vrátit i s úroky jejich majiteli.
A tak si prostě peníze půjčujeme, když není vyhnutí, když potřebujeme zaplatit i za něco, na co už nám naše vlastní finanční prostředky nestačí. Není to vůbec neobvyklé, děje se to běžně a často i opakovaně. Ovšem děje se tak jedině tehdy, když je nám někdo ochotný půjčku poskytnout. Což není samozřejmost.
A proč není poskytnutí nějaké půjčky automatickou samozřejmostí? Proč nedostaneme dejme tomu od banky takové peníze kdykoliv, v jakémkoliv objemu a na jakkoliv dlouhou dobu? To je prosté. Aby mohli poskytovatelé půjček takovou pomoc nabízet, musí peníze nejen poskytovat, ale i dostávat zpátky, aby měli co půjčovat a z čeho žít. A tak se žadatelé o půjčky prověřují. Což se děje různými způsoby, které mají vliv i na to, zda my lidé některou půjčku dostaneme nebo ne. Protože třeba nebankovní hypotéky dostanou jenom ti, kdo se za ně mohou zaručit zástavou nemovitosti, zatímco u půjček bankovních se obvykle vyžaduje prokázání vysokých příjmů a čistých registrů dlužníků. Což by mělo zajistit, že peníze dostanou jenom ti, kdo také budou náležitě splácet.
A je na nás lidech, abychom si vybírali takové půjčky, u kterých uspějeme. Které dostaneme a zvládneme i vrátit.